Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. týden

4. 11. 2013

Pondělí 4. listopadu
Od samého rána jsme se pilně nacpávali zbylými halloweenskými dobrotami až paní učitelka řekla, že si nikdo nesmí přijít stěžovat na bolení břicha :-). Ale naštěstí nikoho nebolelo. Služby zahájily nový týden, vybraly staré dvoutýdenní plány a paní učitelka rozdala nové a také nové smajlíky na hodnocení chování.
Pak už jsme tradičně ve dvojicích sdíleli své víkendové zážitky a po nich se dali do češtiny. Paní učitelka nám představila, čemu se budeme věnovat v následujících dvou týdnech - už je to víc o češtinářském učivu, čekají nás samohlásky a psaní "ů" a "ú". Snad se s tím popereme co nejlépe. V učebnici jsme si četli básničku, hledali rýmy, počítali sloky a verše. A pak už jsme se dostali k samotným samohláskám. Ukázali jsme si ty krátké a společně je zpívali s flétnou pěkně vzestupně. Pak jsme to samé, ale sestupně, natrénovali s dlouhými a moc pěkně nám to znělo. Na příkladech v básni jsme zjistili, že pro některé samohlásky máme v češtině více písmen. Tím prvním případem byla i/y (a to prý se budeme časem pěkně učit sami poznávat, kde které písmeno použít) a druhým ů/ú (a tohle se budeme učit už příští týden). Kdo bude chtít, může do pátku splnit domácí úkol, na kterém si (nejen) samohlásky procvičí.
Matiku jsme zahájili slibovanou oslavou Eliščiných narozenin. Napsali jsme svá přáníčka, na koberci jí zazpívali, přečetli a předali své ostružinové listy a paní učitelka je Elišce nalepila. Při rozdávání bonbónů jsme ještě na koberci zůstali, protože jsme si chvíli povídali o tom, které matematické úkoly nás baví nejvíc, a které nás naopak trápí. Pak už nás čekal děda Lesoň s novým zvířátkem na dvorku. Překvapivě jsme skoro všichni věděli, že se jedná o kozu. Nejdříve ale přišla na řadu rozcvička. Paní učitelka nakreslila vždycky na tabuli, které zvířátko onemocnělo nějakou zákeřnou nemocí, a my jsme ho museli nahradit tak, aby síla zůstala zachovaná. U kočky jsme přišli jen na jeden způsob, ale u psa už jich bylo opravdu hodně. V učebnici jsme odhalili sílu kozy a stihli vyřešit první polovinu zápasů, v kterých na jedné straně byla vždycky koza a proti ní různé kombinace dalších zvířátek.
O velké přestávce jsme objevili, že už dorazila Katka s kameramanem Ondřejem, a hned se mnoho dívej běželo "přilepit" :-). Dílnu čtení jsme zahájili tradičně na koberci ukázkou toho, jak budeme dnes pracovat. Tématem dnešní dílny čtení bylo "Co má postava slyší" a paní učitelka nám na své knize ukázala, jak odhalit, co asi postava může slyšet. A my jsme jí v tom hojně pomáhali. Každý si pak našel místo ke čtení a patnáct minut jsme si četli a plnili zadaný úkol. Přibližně v polovině času si paní učitelka přestala číst svou knihu a průběžně mezi námi procházela a radila a pomáhala tam, kde to bylo potřeba. Na závěr jsme se vrátili do lavic a společnými silami si vysvětlili slova, kterým někteří z nás ve svých knihách nerozuměli.
Zatímco obvykle máme druhou část lekce až za týden, dnes jsme kvůli natáčení zvládli obě za sebou. O přestávce jsme si odpočinuli a pak pokračovali v práci. Na koberci jsme si ukázali, co už se nám povedlo v našich záznamech odhalit, že naše postavy mohou slyšet, upřesnili jsme si zadání a trošku si ho i ztížili úkolem, abychom se při slyšení hlasu pokusili zjistit, jaký hlas asi postava slyší (jestli naštvaný, smutný, radostný, ...). Znovu jsme četli  a dokončovali úkol. Při odhalování významu neznámých slov jsme se trošku zdrželi, ale zase jsme si mohli ukázat, jakými způsoby přijít na to, co slova znamenají. Pak jsme si na koberci ukázali sdílení - paní učitelka nám ho předvedla spolu s Katkou - a ve dvojicích jsme si ho vyzkoušeli i my sami. Na samý závěr jsme pak přemýšleli nad hodnocením své práce a vybarvili příslušné smajlíky.

Úterý 5. listopadu
Ráno po kalendáři a počasí (nemohli jsme se rozhodnout, jestli je polojasno nebo zataženo) jsme dnešní den zahájili dokončením zápasů kozy s dalšími zvířátky dědy Lesoně v naší matice. Po chvilce přípravy jsme vždy jeden hlásili paní učitelce postup nahrazování zvířátek, který ona zapisovala na tabuli, a přišli jsme na všechna řešení. Dokonce jsme odhalili, že koza vyhrála víc než polovinu všech zápasů. Pak jsme si vyznačili cvičení pro samostatnou práci a vybrali a odhlasovali, které typy úkolů budeme chtít zítra ukázat paní zástupkyni, která se na nás přijde podívat. Společně jsme vyřešili hady, u toho druhého jsme dokonce dospěli k závěru, že existuje více řešení a všechna že jsou správná. Odůvodňovali jsme také, odkud začínáme s počítáním. Nakonec jsme si zahráli Sovu. Jako první jsme si přečetli ukázkovou hru v učebnici (a připomněli si při tom význam uvozovek), potom přemýšleli, jestli nestačí menší množství otázek (a Kuba přišel i na správný způsob, jak to skutečně jde) a na závěr si hru vyzkoušeli sami mezi sebou.
Druhou hodinu jsme nejdříve četli domácí úkol z Víš, co čteš, pověděli si, jak jsme splnili jednotlivé úkoly a rozdali a zapsali si do úkolníčků nové čtení "O dvou nespokojených myškách". Poté nás čekala hra na samohlásky. Ve dvojicích jsme si připravili smazávací tabulku, zazpívali si samohlásky krátké i dlouhé, nahoru i dolů a pak se pustili do soutěže. Hráli jsme proti času deseti vteřin, které jsme vždy měli na vymýšlení jednoslabičných slov se zadanou krátkou nebo dlouhou samohláskou. Nejvíce platných slov se podařilo vymyslet a zapsat Vojtovi s Eliškou Ku.
Dalším úkolem byla Ostružinkova osmisměrka. Kdo chtěl, řešil si ji sám, kdo ne, mohl pracovat ve dvojicích. Šlo nám to úplně skvěle, protože jsme mohli využívat Ostružinkovu knihu s pracovními listy, kde jsme měli možnost ocenit svou dobrou práci v minulé hodině. Téměř všichni jsme také vyluštili tajenku a dokonce ji mnoho z nás i nakreslilo. Vyšly nám "ptačí budky". Protože si paní učitelka všimla, že si je při kreslení někteří pletou s krmítky, měli jsme pak ještě možnost projít se po třídě a porovnat své představy, které jsme pak společně sdíleli, abychom dospěli k pochopení rozdílu mezi krmítkem a budkou.
Po přestávce nám paní učitelka četla další Ostružinkovu pohádku a my přemýšleli, jak souvisí s vyluštěnou tajenkou. Byla totiž o starém vykotlaném stromu, který měl pocit, že je k ničemu, dokud se neobjevila sýkora, nadšená z jeho dutiny, v které si může udělat domeček na zimu. Souvislost mezi dutinami ve stromech a budkami jsme odhalili i my. Poslední úkol byl nejtěžší. Paní učitelka nám nejdříve pustila a pak i zahrála na kytaru a zazpívala (a my jsme se někteří statečně přidávali, hlavně v refrénu) písničku o stromu (je pravda, že někomu se nelíbila, protože je smutná) a my zase přemýšleli. co mají tyhle tři věci společného. Nakonec jsme to dali dohromady, tedy že lidé svými zásahy do přírody ničí staré doupné stromy, ale naštěstí mají dost rozumu na to, aby místa pro hnízdění nahrazovali alespoň budkami. A na výstavu budek nás pak paní učitelka vzala. Normálně jsou k vidění v ekocentru, ale díky výstavě, která se konala ve škole v době voleb, je máme vystavené v prostorách nové školní jídelny. Všechny jsme si je prohlédli a byli jsme docela překvapeni, že se budky nestaví jen pro ptáky, ale že jsme objevili i hmyzí hotel, netopýří budku, domeček pro ježka a další. Také jsme měli možnost prohlédnout si i další části výstavy, zaujala nás práce modelářského kroužku a hlavně herní prvky, které vyrábějí druhostupňové děti v přírodopisu.
Ještě, než jsme odešli na tělocvik, pověděl nám Bruno vše, co se dozvěděl na páteční schlzce ekoparlamentu. Na tělocvik jsme se vypravili ven, ale když ani po pátém pokusu s novými a novými klíči jsme neodemkli dveře na hřiště (a to nám nakonec pomáhali další dva dospěláci), vzdali jsme to a využili možnosti vyzkoušet si nové venkovní zábavní prvky pod okny naší třídy. Od pana školníka jsme si vyzvedli potřebné pomůcky, rozdělili se do tří skupin, vyslechli si pravidla a mohli se dát do hraní. Vyzkoušeli jsme si minigolf, ruské kuželky i rondo (to děti znaly z televizní soutěže Bludiště). Bylo to super.

Středa 6. listopadu
Po kalendáři a počasí jsme si radostně zazpívali a zatancovali "If you're happy", přidali jsme zase další sloku (Touch your nose). Pak jsme se sesedli do kruhu, paní učitelka přinesla Míšu a přikrytý košík,  kterém bylo schovaných prvních šest obrázků jeho domácích mazlíčků. Postupně je odkrývala a my hádali, o jakého živočicha se jedná. Poznali jsme všechny a dokonce vždycky aspoň jeden z nás znal jeho anglické pojmenování, nejvíc Valča a Míša. Postupně jsme si jednotlivé obrázky posílali dokola a za rytmického a zvukového doprovodu se je učili pojmenovávat. Pak je paní učitelka rozmístila po třídě a my je na vyslovení jména co nejrychleji hledali. Po návratu na koberec nám jejich názvy jen říkala a my si zkoušeli vzpomenout, o kom mluví a předvést ho. Ať už zvukem nebo pantomimou. Byla to legrace, zvlášť u některých mazlíčků. Poslední aktivitou s těmito šesti obrázky byla oblíbená hra "What's missing?", kterou zahájila paní učitelka, ale pak už jsme se střídali my mezi sebou. Svěle zvládáme zadání pokynů "Close your eyes. Open your eyes. What's missing?" Když se nás část vystřídala, přinesla paní učitelka v košíčku zbývajících pět obrázků domácích mazlíčků a my se s nimi stejným způsobem seznámili.
Na matematiku se na nás přišla podívat paní zástupkyně, nemohli jsme se jí dočkat. Ještě před tím si ale Lucinka J. všimla v novém katalogu od Albatrosu ilustrací, které prý jsou od stejného  malíře, který ilustroval vloni naší učebnici českého jazyka. Paní učitelka šla do starých učebnic, abychom si to ověřili, a tak jsme zjistili, že má Lucinka pravdu. Pak už dorazila paní zástupkyně a my se pustili do práce. Nejdříve jsme hráli slíbenou Sovu. Snažili jsme se odhalit myšlené číslo na co nejmenší počet otázek. Dvakrát se nám to povedlo na pět, potřetí už na čtyři otázky. Od sovy jsme se přesunuli k interaktivní tabuli a řešili dva úkoly na krokování. Paní učitelka nás nejdřív nechala chvíli přemýšlet, jestli někoho nenapadne nějaká pomůcka. Pak vždycky vybrala dva z nás, kteří měli krokovat, a jednoho, který zadal první pokyn. Jakmile odkrokoval, přemýšleli jsme, jaký pokyn musí dostat ten druhý, aby se nakonec ocitli vedle sebe. U prvního úkolu se nám to povedlo docela snadno, ale nad druhým jsme si lámali hlavu, dokud Vašík nepřišel na to, že ve volném políčku nic nebude :-). Protože jsme si včera vybrali, že se budeme chtít věnovat cyklotrasám, prostudovali jsme nejdřív obrázek, na kterém jsme zjistili, že se liší od minulého tím, že je na něm víc cyklistů, ale hlavně, že už tam není značka se zákazem vjezdu a naopak přibyla jedna modrá trasa. Každý si pak sám přemýšlel nad tím, kudy jet, aby dodržel pravidlo, že nesmí jet jednou stezkou dvakrát. Kdo byl hotov, pracoval na samostatných úkolech. Na závěr nás paní učitelka vyzvala, abychom se ukázali, jakým způsobem jsme si pojistili, že se opravdu nevydáme po jedné cestě víckrát. Měli jsme velké množství různých nápadů. Paní zástupkyně nás moc pochválila.
Prvouku a čtení jsme věnovali dokončení tématu (nejen) ptačích budek a pověsti o sv. Martinovi. S textem legendy jsme pracovali metodou I.N.S.E.R.T. Zítra ji budeme kreslit.

Čtvrtek 7. listopadu
Po ránu jsme si zazpívali novou písničku "Strom" a pak v matice zvládli spoustu práce. Parketovali jsme ze zadaných parket obdélníkové podlahy, dokončili včerejší krokování (a šlo nám to překvapivě dobře a rychle) a přišli na všechny způsoby řešení úkolu s krychlovými stavbami.
Druhou hodinu jsme pokračovali ve čtení s porozuměním na dovednosti poznat hlavní myšlenku. S prvním textem jsme pracovali společně, druhý jsme si vyzkoušeli ve dvojicích.
Na konci velké přestávky nám po chodbě prošel průvod ekotýmu 2. stupně, který propagoval světový den Ekoškol a zahájení kampaně Litter Less. Dost nás zajímalo, co to všechno znamená, a tak nám o tom paní učitelka popovídala. Pak už jsme se pustili do výtvarky. Čekaly nás dva úkoly. Vytvořit si barvami na sklo ozdobu svého světýlka a nakreslit komiks s pověstí o sv. Martinovi. Práce s barvami nebyla snadná, museli jsme dodržet stanovený postup, aby se nám povedla (připravit správnou velikost papíru, nakreslit návrh, obtáhnout konturou, nechat zaschnout, vybarvit barvou), ale vydařila se nakonec všem. I s pověstí jsme si většinou poradili bez potíží.

Pátek 8. listopadu
Ještě než jsme stihli ranní písničku, přišel statečný Vašík, který cestou do školy upadl, sedřel si tvář, čelo, ruce, koleno, a přesto se nevrátil domů, ale nechal se ošetřit, a celý den pracoval, jako by se nechumelilo! My jsme proto nejdřív pracovali samostatně, kontrolovali si navzájem práci a kdo bude chtít, může pokračovat i o víkendu doma. Společně jsme se pak podívali na dělení obdélníku na třetiny a neměli jsme ani potíže se spočítáním délky celého obdélníku, když jsme znali délku jedné jeho třetiny. Posledním společným úkolem byla práce s hodinami, docela obtížná slovní úloha, při které jsme museli kombinovat čas ručičkový a čas digitální, ale poradili jsme si s tím.
V českém jazyce jsme si nejdřív povídali o léčení, jak jsme kdo byli nemocní, jak jsme se léčili, kdy bylo potřeba jít k doktorovi, a pak četli text v učebnici a předvídali, jak by mohl pokračovat. To jsme se mohli dozvědět brzy při psacím úkolu, pro který jsme poprvé využili naše školní sešity na český jazyk. Téměř všichni jsme do nich psali bezchybně a krásně, snad nám to vydrží :-). Začali jsme společně a pak pokračovali samostatně na přepisu a postupném vyznačování samohlásek. Jde nám to dost dobře, takže se příští týden již budeme věnovat psaní ů/ú.
Při dílně psaní jsme každý pracovali svým tempem na planetě, takže někdo již psal do publikovatelné verze, další dělali korektury a někdo psal přepracovanou verzi. Nicméně jsou to všechno zdařilé texty, které příští týden určitě dokončíme a vystavíme.
Při hudebce jsme trénovali písničku "Komár jede". Nejdříve jsme nacvičovali rytmus na dřívka a tamburíny a pak s jejich doprovodem hráli celou písničku na flétny. Na závěr jsme si zazpívali písničku Strom, kterou už umíme skoro nazpaměť a která se nám dost líbí.